Proč fotit mobilem nebo foťákem racka v letu, a to z těsné blízkosti? Protože ty fotky mohou být opravdu překvapivě zajímavé. A navíc tak můžete potrénovat hodně důležitý typ kompozice: použití širokoúhlého reportážního záběru. Tu je krátké video.
Racky v Praze fotím v Praze vlastně docela často – mnohdy je to prostě škoda je „necvaknout“ – a když pak nějakou z těch fotek dám na Instagram, dostanu vždy pár dotazů, jak že to dělám… I proto jsem vlastně sepsal tento článek a sestříhal video.
Jasně, celá tahle rada zní vlastně hrozně banálně. 1. Přilákejte ptactvo, zejména racky, nějakým dobrým krmením. 2. Nepřibližujte je zoomem, snažte se být od nich opravdu pár decimetrů či i blíže. 3. Snažte se nalézt nějaké hezké pozadí. 4. Foťte, foťte, foťte.
Proč o tom celém vůbec psát? Protože mnozí začínající fotografové z této rovnice prostě vynechají onen druhý i třetí bod: dostat se blízko a nepoužívat zoom. Protože intuice jim velí: je-li objekt daleko, musím ho přece nějak přitáhnout a přiblížit!
Jenže to je jedna z nejčastějších chyb rodinného a cestovatelského focení. Samozřejmě, přibližovat něco zoomem není z principu špatné. Ale může to být zradné, protože v obrázku prostě chybí kontext: krajina, město, okolnosti. Jasně, detail racka může být zajímavý, ale fotka zcela jistě “zemře” během pár vteřin. Stane se jedním z mnoha miliard zcela stejných obrázků, na které se už nikdo, ani vy, nikdy nepodívá. Není důvod.
Zásadní trik: zblízka a širokoúhle
To proto je zásadní ono “chození zblízka” a užívání širokoúhlých objektivů: za rackem bude město, za vesničanem na dovolené třeba krásné hory, za vaším dítětem na výletě třeba hrad nebo zahrada. A bude to prostě vypadat dobře.
Účastníci mých tradičních kurzů focení i kurzů onlinových (na těchto stránkách) pokyn “jděte blízko a nezoomujte” znají opravdu dobře a nejspíš je někdy i straší po nocích. Popsat základní rozdíl mezi světem reportážním (širokoúhle zblízka) a portrétním (s přiblížením z odstupu) je na samostatný článek či spíš kurz.
Ale pokud chcete „rychlý důkaz“, pusťte si třeba dnes večer nějaký film a vnímejte, jaké typy záběrů tam filmaři používají. Vždy v nich bude hrát zásadní roli i ten, který tu používám na racky: tedy ctící ono základní, ale přehlížené pravidlo: že jít blízko, znamená vytvořit kontext. Kontext znamená příběh a emoci. A příběhy a emoce jsou podmínkou dobré fotky (i filmu).
Tu je mé krátké video – ano, jsou tam poněkud banální racci. Ale princip to je opravdu hodně zásadní.
Video: Jak fotit racky za letu
O autorovi: Jan Rybář
Mnoho let propojuje různé světy fotografování: v roce 2004 vyhrál hlavní cenu v soutěži Czech Press Photo, provozuje web Fotoguru.cz, vede oblíbené kurzy fotografování tradiční i onlinové (na tomto webu). Vystudoval geologii a mezinárodní vztahy (v Praze a ve Skotsku), jako reportér MF DNES (1997-2009) projel celý svět, napsal pár knih. Srdcem zůstává novinář.
Zdravím Honzo, jen ještě prosím dodejte jak nejlépe zvolit čas a clonu, předpokládám, že ISO podle počasí, díky Slávka
Díky za milé počtení a podívání, Jene! Fakt je, že ten kontext je tady důležitější než celý racek, jsou to vlastně Hradčana s koloritními racky v popředí, dohromady typický a nezaměnitelný „pozdrav z Prahy“. A je to i doklad Vašeho dalšího zlatého pravidla „komunikuj s modelem“ – aby se na fotce tvářil vstřícně/zajímavě/tak jak odpovídá záměru fotky. Rackové jsou tady dobře naladěni zrním, tudíž spolupracují. Není to žádný nepříjemný vpád do „ukradeného“ soukromí druhého, který tak často čiší ze street fotografií. … Ještě mě napadá, jak se tohle liší od Vašeho dalšího oblíbeného pravidla „Nefoťte kachny“ 🙂 Kvalitou kontextu?
Jo to vám to fotí racky, kteří jsou zvyklí na turisty. Ale na co mám nalákat na rybníkách racky, labutě, kačeny jeřáby, husy, kormorány, atd., když tito ptáci nejsou zvyklí na lidi a při každém mém pohybu se ihned vzdalují. Pak se bez zoomu neobejdu.
Jinak pane Rybáři doplňující video perfektní. Vždy se z vašich článků dovím něco zajímavého, přestože sám fotím přes 40 let.
Moc děkuji za Vaše články.
Moc zajimave, Honzo!
Ja jsem se letos v zime snazil chytit sykorky a jine ptactvo ochotne pristavat mi na ruce. Docela mne to bavi, semtam jsou i vysledky, akorat to pozadi tam nemam. Hradcany are conspicuous by their absence. Tady se zmuzu tak jeste ne snih a na par stromu. Rackove sem, mimochodem, tez dorazi az za par tydnu. A drzet tu kameru jednou rukou, kdyz mas na druhe pristavaci plochu , take neni vzdycky jednoduche… Ahoj, Petr M.